Kouzlo Tančírny, smutně schoulené v náručí lesů Rychlebských hor, zapůsobí snad na každého kolemjdoucího. Její krása se dotkne i očí moderní dobou zmámeného pocestného. Přestože každý den dává co proto zbytkům jejího půvabu, stále nás vábí blíž a blíž. Málo je těch, kteří by odolali pokušení vystoupat po zbytcích schodů vedoucích do nitra této prosklené královny.

Doba, kdy byla Tančírna plná života, je pryč. Dnes umírá... zničené schodiště, díry ve střeše, rozpadající se balkóny, zchátralá celá zadní část budovy, vytlučené vitráže, díry v podlaze, zdevastované přízemí a park, který byl kdysi důmyslně vytvořen, pustne...

Nepřipomíná vám stav této výjimečné stavby něco důvěrně známého? Mně ano. Vidím v ní zrcadlo doby a společenského života v našem kraji. Vzpomínám na vyprávění babičky o tom, když v 50. letech minulého století se svým milým, mým dědou, chodívali do Tančírny na tzv. čaj o páté. Probíhaly zde tancovačky nejen pro mladé, kterým nevadilo vážit dlouho cestu pěšky až ze vsi v Javorníku (a pro slečny v podpatcích měla tato vzdálenost nesporně ještě jiný rozměr). A nejen tyto veselice naznačují tehdejší bujný život v dnes tak tichém údolí. Člověku se nechce věřit, jak bylo možné, že se zde dříve uživily tři restaurace. Doba byla jiná a potřeby lidí též. Nedělní odpoledne mohli naši předkové strávit třeba malou procházkou Rychlebskými horami, vystoupat na Čertovy kazatelny, obdivovat romantickou krásu trosek hradu Rychleby a příjemné odpoledne bylo možné zakončit v některé z hospůdek v Račím Údolí - např. právě v „naší“ Tančírně. Lidé se scházeli, radovali se a žili víc spolu. Ač měla „doba nesvobody“ různá negativa, stále slyším slova své druhé babičky: „Lidi byli družnější a víc si pomáhali.“ A dnes? Sedíme doma v teple před obrazovkou, která znamená svět. A to sami nebo s naší rodinou. Vyjít někam ven se nám často zdá příliš daleko... Žijeme vůbec? Nebo jsme mrtví zaživa?

Takže stejně jako chátrá kouzelná Tančírna v Račím Údolí, vidím to podobně i s našim krajem obdařeným neméně magickou krásou a duchem. Ale Tančírna ještě nespadla, a tedy ani pro nás není zatím pozdě. Myslím si, že stále ještě máme šanci my, Tančírna i náš kraj. Realista by asi řekl, co to tu plácám... Ale dítě ve mně to vidí a je možné spatřit i cestu vedoucí k obnově. Je nelehká a dlouhá a možná nikdy nekončí, ale je třeba pro něco žít a zkoušet naplňovat své sny...

A fakta? V současné době je Tančírna a pozemek, na kterém se budova nachází, majetkem Českých drah a.s. Do roku 1954 však patřila církvi (Bistumsherrschaft Johannesberg) a podle dohody bylo dne 8. prosince 1954 vloženo vlastnické právo Československému státu - konkrétně Okresnímu národnímu výboru v Jeseníku, školskému odboru Jeseník. Na budovu i pozemek se vztahovala blokace z r. 1990, která po dlouhá léta bránila snahám nadšenců, kteří měli chuť tančírnu odkoupit a opravit. Avšak podle usnesení vlády číslo 499/2005 ze dne 27. 4. 2005 blokace církevního majetku na Tančírnu přestala platit a je ji tedy možno odkoupit od ČD a.s. Což by mohlo být hodnoceno jako pozitivní zpráva, kdyby majitelem nemovitosti i pozemku nebyly právě ČD a. s., se kterými jsou veškerá jednání "během na dlouhou trať". Jenže v tomto případě hraje čas velmi důležitou roli, neboť dva roky, které jsou tradiční dobou pro vyřizování převodu majetku pro ČD a. s., by mohly být pro tuto stoletou královnu osudové.

Objevovaly se snahy budovu Tančírny zachránit. Prvními vlaštovkami byli někteří ostravští radní, kteří si přáli tuto secesní dřevěnou budovu umístit v okolí Slezskoostravského hradu. Jejich vize však ztroskotala na příliš vysokých nákladech, které jim rozpočet města Ostravy nedovolil.

Dalším žhavým kandidátem na transport Tančírny byl starosta obce Loučná nad Desnou, pan Martínek, který jí zamýšlel využít jako multifunkční zábavní halu k loučenskému rybníku Kocián. Tento záměr by mohl být podpořen finanční dotací od státu. Po jednání u kulatého stolu, které proběhlo 21. 2. 2006 v Jeseníku v sídle Hnutí Brontosaurus Jeseníky, loučenští dne 8. března 2006 oficiálně odstoupili od záměru přestěhovat dřevěnou budovu do Loučné nad Desnou.

Tak co, milí občané Javornicka, necháme tento sto let starý skvost spadnout?

25. 1. 2006 proběhla v javornickém Kulturním domě beseda na téma Minulost, současnost a budoucnost Tančírny v Račím Údolí, která se proměnila v bouřlivou diskusi. Též neočekávaně velká návštěva (přibližně 50 účastníků) poukázala na to, že osud této neobyčejné budovy není občanům Javornicka lhostejný. Besedovat o budoucnosti Tančírny může být zajímavé i přínosné, jaké však budou konkrétní kroky k její záchraně? Každý z nás něco umí a může přispět svou "troškou do mlýna". Jen je třeba se nebát a udělat první krok, který bývá často nejtěžší. Pokud máte odvahu a chuť, podejte pomocnou ruku! Hnutí Brontosaurus Jeseníky potřebuje každého, kdo je ochoten se osobně na obnově Tančírny i Javornicka podílet!

Vlasta Osmančíková, vlasta.osmancikova(at)post.cz